Škola základ života
Kdybych si položil otázku „kdy jsem se rozhodl podnikat“ či „kdy mě podnikání začalo přitahovat“, nejspíše by mi vyvstala vzpomínka na základní školu. V cca 8. třídě jsme dostali za úkol napsat slohovou práci o osobě, ke které vzhlížíme. Většina vrstevníků se vrhla na psaní o Jardovi Jágrovi, Michaelu Jordanovi či Britney Spears. Ano, jistě, i já jsem tyto umělce znal a do jisté míry obdivoval. Nicméně mě podstatně více přitahovali manažersky schopní lidé, ať už se jednalo o tuzemské či světové manažery, či střední i větší podnikatele. Ač nepocházím z podnikatelské rodiny, a možná právě proto, mě tento svět fascinoval.
Má slohová práce tedy srovnávala Jacka Welche (jakožto úspěšného manažera) s Billem Gatesem (manažer a hlavně podnikatel / zakladatel). Pamatuji si, že tenkrát jsem paní učitelkou nebyl moc pochopen, neboť (podle mého soudu) ani jedno z těchto jmen neznala. Slovo „valuace“ si spletla se slovem „ovulace“ a když jsem položil (řečnickou) otázku „jakou si (žáci / paní učitelka) myslí, že má Microsoft hodnotu (na kolik je ohodnocen)“, dostal jsem odpověď: „já bych ho ohodnotila na jedničku“.
V té chvíli jsem pochopil, že když chci v podnikání dokázat něco více, než prodávat domácí náušnice na tržišti Fler (ač mám Flér rád, neměl by to být poslední podnikatelský stupeň, nýbrž první). Musím se stýkat s lidmi, kteří jsou vzdělaní, úspěšní, v podnikání se pohybují jako ryba ve vodě a svým podnikatelským přehledem mě značně převyšují.
Rozhodl jsem se chodit na všechny možné kurzy, semináře a školení. Časopisy jsem vyměnil za knihy a hraní Warcraftu za zdrojové kódy a excelovské tabulky.
Telefon nemá zvonit – telefon se má zvedat
Když jsem si osvojil základní dovednosti, které jsou potřebné pro rozjezd malé firmy, neváhal jsem ani vteřinu a založil si živnostňák, který jsem následně překlopil v eseróčko. V té době jsem už chodil na vysokou školu a měl relativně dobré prodeje.
Podnikatelský koncept byl na první pohled celkem srozumitelný / jednoduchý – naprogramovat si e-shop, pronajmout si sklady s výrobnou (chtěl jsem vyrábět a prodávat produkty spadající do „zdravé stravy“). Také najít vhodné lokální i zahraniční dodavatele jednotlivých surovin a v neposlední řadě mít skvělý zákaznický servis.
Což možná bylo to nejdůležitější. „Interní směrnice“ byla taková, že zákazník nemůže čekat na e-mailovou odpověď více než půl hodiny. Telefon musím zvednout kdykoliv – ve dne, v noci, ve škole i u doktora. A s každým zákazníkem jsem si chtěl vybudovat příjemný, až přátelský vztah. Mé moto bylo: „Vše jde a nic není problém“. Díky tomu jsem získal prvních několik tisíc zákazníků, kteří mi poskytli neocenitelnou zpětnou vazbu. A know-how nejen v podnikatelské sféře, ale i v té odborné, a samozřejmě i kapitál pro další vývoj a výrobu.
Začal jsem dovážet další suroviny ze všech koutů světa (USA, Indie, Peru, Srí Lanka atp.) a s technology vymýšlet další receptury. V současné době v Naturalis vyrábíme stovky produktů, které mají pozitivní účinky na zdraví i pokožku (pod značkou „Semante by Naturalis“ vyvíjíme a prodáváme přírodní kosmetiku). Dodáváme je velkoobchodně do společností jako jsou DrMax.cz, Pilulka.cz, Mall.cz, Rohlik.cz, Alza.cz a řady dalších větších i menších firem a krámků.
Neexistují problémy, existují pouze výzvy
Kdybych se měl ohlédnout, co jsem udělal dobře, co špatně, jaká byla dobrá zkušenost a jaká špatná, asi bych do kamene vytesal tezi „no excuses“. Tedy „žádné výmluvy“. Potkal jsem řadu lidí (někteří byli dokonce mými obchodními partnery), kteří na každou složitější situaci řekli „to nejde“, „to bude složité“, „ostatní jsou lepší, stejně neuspějeme“ apod. A to je podle mého názoru špatně. To jsou výmluvy. Jde téměř vše. Pouze k jednomu cíli vede vždy více cest. Možná je uzavřena jedna cesta, ale druhá cesta může být volná, jen je potřeba ji najít.
Nevzdat se, přemýšlet o problému v širším kontextu. A místo slova „problém” spíše volit slovo „výzva“.
Ing. Martin Sedláček
Čtěte další články rubriky Vaše příběhy
