Budovy v České republice musí být označeny číslem popisným nebo jiným (většinou dočasným) způsobem. Tuto územní identifikaci mají na starost obce (nebo městské části) – logicky z důvodu obhospodařování dané lokality. Ovšem to je jen co se týče vydání takového čísla – zažádat o něj a budovu tak označit musí její majitel. Konečnou správu nad čísly (popisnými, orientačnímu, evidenčními) má Ministerstvo vnitra.
Proč číslovat domy?
Smyslem konkrétního číslování je vlastně praktická orientace v oblasti. Identifikace a také evidence domů (například v katastru nemovitostí), je nezbytná. Kromě toho, aby k vám trefila návštěva, je číslo na domě potřebné i pro pošťáka, hasiče, záchranáře, údržbáře a samozřejmě pro úřady. Jak je to tedy s jednotlivými pojmy?
Číslo domovní
Označování domů číslem – číslo domovní – zahrnuje právě všechny dále rozebírané pojmy, jako je číslo popisné, číslo orientační, číslo evidenční. Obecně platí, že každý dům má jedno číslo evidenční nebo popisné a tolik čísel orientačních, podle toho do kolika náměstí či ulic jsou orientovány jeho zdi.
Číslo popisné a číslo orientační – jaké jsou rozdíly a k čemu slouží?
Číslo popisné
Tento typ čísla je číslovka, kterým jsou označovány budovy určené k trvalému bydlení či jinému užívání. V rámci celé obce je pak jedinečné. Na rozdíl od čísla popisného se tedy nemohou opakovat. Z toho důvodu – zvlášť u velkých měst – mohou být běžně i několikamístná. Čísla popisná jsou tedy zapisována i do katastru nemovitostí. Číslo popisné je udělováno obcí v rámci kolaudace a budova ho pak nese po celou dobu. V případě, že má budova více vchodů, má i více popisných čísel.
Číslo orientační
Podle zákona o obcích (zákon č. 128/2000 Sb.) slouží čísla orientační k usnadnění orientace v jednotlivých ulicích, a to současně s čísly popisnými. Číslo orientační je možné udělit opakovaně, ale pouze v případě, že na místě zaniklé budovy stojí budova nová. Jedna budova může mít dokonce více čísel orientačních – pokud například jedna zeď spadá pod určitou ulici a jiná její část sousedí s další. Typickém označením pak bývá například dům 2a, 2b atd.
Číslo evidenční
Podle uvedeného zákona pak mohou být budovy označovány také čísly evidenčními. Ta slouží pro stavby dočasné nebo třeba stavby určené k rekreaci. Je opět číslem jedinečným a pravděpodobně ho poznáte podle toho, že je v zelené tabulce s bílými číslicemi. Dočasnost ale není zákonem nijak omezena.
Číslo náhradní
Pro úplnost je vhodné zmínit, že někdy charakter budovy vyžaduje, aby byla označena číslem, které neodpovídá žádné uvedené skupině.
Které budovy se nečíslují
Nečíslují se například garáže, nebo stodoly, když náleží k hlavní budově, věže, kaple, kostely a podobně.
Vhodným číslem podle výše uvedené je nutné opatřit každou budovu, a tato povinnost vzniká vlastníkovi nemovitosti. O číslo je třeba požádat. K přidělení bude vyžadováno obecně – kolaudační souhlas, oznámení stavebnímu úřadu o záměru započít s užíváním dokončené stavby, geometrický plán, výpis z listu vlastnictví u staveb, kde nejsou zachovány původní doklady (společně s geometrickým plánem) apod.
foto / archiv LNR
