Nárok na dovolenou mají zaměstnanci stanovenou zákonem. Jedná se o důležité právo, které zajišťuje zaměstnancům volný čas pro odpočinek a také udržení optimální rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem. Jak vzniká nárok na dovolenou?
Podle zákona
V ČR upravuje nárok na dovolenou zákoník práce, a to především v § 212 a následujících. Minimální rozsah je:
- 4 pracovní týden za rok,
- 5 pracovních týdnů za rok u státních zaměstnanců,
- 8 pracovních týdnů za rok u pedagogických pracovníků,
- Dodatkové dovolené u speciálních profesí (obtížné profese, těžebnictví apod.),
Další dovolenou mohou mít zaměstnanci ve formě benefitu od zaměstnavatele.
Jak vzniká nárok na dovolenou
Nárok na dovolenou vzniká po odpracování minimálně 60 pracovních dnů v rámci pracovního poměru (nikoli tedy pro dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce).
Nárok na dovolenou souvisí s počtem odpracovaných celých násobků týdenní pracovní doby v roce a výměry dovolené. Za celý rok tak vzniká právo na plnou výměru dovolenou, za kratší dobu (například když pracovní poměr vznikne nebo skončí během roku) pak poměrná část výměru.
V hodinách
Dovolená se vyjadřuje počtem hodin. Tedy když máte stanovenou 8hodinovou pracovní dobu, odečítá se za dovolenou 8 hodin.
Kolik hodin to dělá?
- Při 4 týdnech nároku je u 8hodinové pracovní doby nárok na 160 hodin dovolené za rok.
- Při 5 týdnech nároku je u 8hodinové pracovní doby nárok na 200 hodin dovolené za rok.
Kdo určuje čerpání dovolené
Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel. Ale:
- nemůže určit dovolenou ze dne na den – musí učinit alespoň 14 dní předem (ledaže s tím zaměstnanec souhlasí),
- nelze určit dobu čerpání dovolené na některé překážky v práci, např. na dobu, kdy je zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným, ošetřuje člena rodiny, je na mateřské nebo rodičovské dovolené apod.
Náhrady mzdy či platu
Za dobu čerpání dovolené zaměstnanci přísluší náhrada mzdy či platu ve výši 100 % jeho průměrného výdělku.
Zkušební doba
O tom, jak je to s možností čerpání volené jsme psali v článku Nárok na dovolenou ve zkušební době.
Nevyčerpaná dovolená
Pokud zaměstnanec není schopen vyčerpat dovolenou v daném roce, zbývající dovolená se převede do dalšího roku. Zaměstnavatel je povinen určit dobu dovolené tak, aby byla vyčerpána nejpozději do konce následujícího kalendářního roku. Převedení dovolené do dalšího roku může nastat ze zákonných důvodů, jako je dočasná pracovní neschopnost, mateřská nebo rodičovská dovolená. Bez těchto důvodů zaměstnavatel nemůže zdržovat převedení nevyčerpané dovolené do následujícího roku. Běžnou praxí ale bývá, že i v případě, že zaměstnanec dovolenou nevyčerpal, ale mohl, může se se zaměstnavatelem domluvit, a ten mu ji převádí do nového roku. Zde tedy rozhoduje dohoda mezi stranami.
foto / archiv LNR
