Pracovní cestu a její problematiku upravuje zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Pracovní cesta je vyslání zaměstnance zaměstnavatelem mimo pracovní smlouvou sjednané místo výkonu práce, a to vždy na časově omezenou dobu. Zaměstnavatel může zaměstnance vyslat na pracovní cestu (nebo zahraniční pracovní cestu – mimo území ČR) pouze se souhlasem zaměstnance. Zaměstnanec na pracovní cestě vykonává práci dle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na cestu vyslal.
Pracovní cesta – může zaměstnance úkolovat někdo jiný?
Ano. Pokud zaměstnavatel pošle zaměstnance do jiné organizace, pak může pověřit jiného vedoucího pracovníka (co je to organizační struktura firmy?) k zadávání pokynů k práci, jeho organizaci a řízení. Zaměstnanec o tom musí být spraven. Není možné jej však pověřit k právnímu jednání – typicky takový pracovník nemůže dát zaměstnanci za zaměstnavatele například výpověď.
Jak sjednat souhlas se zaměstnancem
Celkem častým způsobem je dohoda, která je zakotvená již v pracovní smlouvě – tedy že zaměstnavatel může zaměstnance vysílat na pracovní cestu. Pokud tomu tak není, sjednává se dohoda před vysláním na cestu. Pokud cestu odmítne (i když je sjednaná v pracovní smlouvě), nezakládá to porušení pracovních povinností, pokud taková cesta nevyplývá z druhu sjednané práce (obchodní zástupce – PODCAST: Jak vybírat obchodní zástupce, manažer atd.).
Pracovní cesta – co je nutné pro vyslání zaměstnance
- souhlas zaměstnance
- určení místa nástupu práce
- určení doby výkonu práce
- sjednání způsobu dopravy
Čtěte: Zaměstnávání manželů a osob blízkých podle platné legislativy
Zkrácená vs. kratší pracovní doba
Náhrada výdajů v souvislosti s pracovní cestou
Zaměstnavatel poskytuje náhradu nákladů, které vzniknou s výkonem práce. Především se jedná o cestovní náklady.
Podle § 156 zákoníku práce
Druhy cestovních náhrad
(1) Zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek stanovených v této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu
a) jízdních výdajů,
b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,
c) výdajů za ubytování,
d) zvýšených stravovacích výdajů,
e) nutných vedlejších výdajů.
Zaměstnavatel poskytne rovněž zúčtovatelnou zálohu na cestovní výdaje, pokud se se zaměstnancem nedohodne, že tato záloha poskytnuta nebude. Na cestě do zahraničí může být záloha poskytnuta v cizí měně.
Stravné
Stravenkový paušál? Zde.
163 Stravné
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné nejméně ve výši
a) 91 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 138 Kč, trvá-li déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 217 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(2) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
