Spotřebitel a jeho ochrana – několik vybraných otázek

Nákupy, objednávky, sjednávání. Jako zákazníci se můžeme ocitnout v řadě různých postavení. Každé z nich zajišťuje specifickou právní ochranu. Nejvýsadnější postavení mezi nimi má pak zřejmě statut spotřebitele.

Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.

Definice spotřebitele

Přesnou definici statutu spotřebitele poskytuje § 419 občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.): Spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

Pokud byste jako nepodnikající fyzická osoba zastupovali právnickou osobu (firmu, instituci nebo nějakou organizaci), pak tím, že zastupujte PO, nevystupujete jako spotřebitel.

Pokud nakupujete na IČ, pak do obchodu vstupujete jako podnikatel. Pak tedy nejste spotřebitelem.

Samotné uvedení IČ, DIČ, místa podnikání (ve smlouvě nebo v objednávce)je projevem vůči prodávajícímu, že nejedná se spotřebitelem, ale s podnikatelem.

V tuto chvíli se tedy neaplikuje ochrana spotřebitele. Tedy třeba jako u vyřizování reklamace v 30 denní lhůtě. Ta totiž přísluší pouze spotřebitelům.

Podnikatel může s prodávajícím nad rámec zákonné odpovědnosti za vady při převzetí sjednat záruku za jakost (potom může prodávající v záručním listě uvést i lhůtu pro vyřízení případné reklamace).

Když lhůta není určena, pokračuje se podle zákona.

Jako fyzická osoba podnikající nejste spotřebitelem. Ale pokud třeba řešíte situaci, že chcete získat úvěr na vlastní bydlení, pak samozřejmě vystupujete soukromě (ne na IČ) a v takové chvíli se spotřebitelem stáváte.