Typické ukončení pracovního poměru je buď dohoda, tedy souhlas obou stran nebo výpověď, což je jednostranné rozhodnutí. Oproti zaměstnavateli má zaměstnanec větší volnost při využití výpovědi, ale i tak musí splnit určité povinnosti.
Možné způsoby ukončení pracovního poměru
Rozvázání a skončení pracovního poměru řeší § 48 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.)
Důvody podání výpovědi
Rozdíl mezi podáním výpovědi zaměstnancem a zaměstnavatelem je především v povinnosti nebo nepovinnosti udat její důvod.
- Zaměstnanec může dát výpověď bez udání důvodu. Nemusí tedy obhajovat proč se rozhodl přestat pro zaměstnavatele pracovat.
- Zaměstnavatel takovou svobodu nemá. Nejen že musí udat důvod, navíc důvodem dané výpovědi mohou být pouze zákonem stanovené skutečnosti, jinak je výpověď neplatná – 52 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.).
Výpověď daná zaměstnancem
Zaměstnanec tak může využít větší volnosti a podat výpověď. Ta ovšem má minimálně 2 měsíce dlouhou výpovědní lhůtu, která začíná běžet od prvního dne následujícího kalendářního měsíce. To znamená, že pokud například dáte výpověď 15.5., pak vaše výpovědní lhůta začíná 1.6. končí pak uplynutím posledního dne příslušného kalendářního měsíce, v tomto případě 31.7.
Doručení výpovědi
Výpověď musí být daná písemně a musí být prokazatelně doručena zaměstnavateli. Pokud tak nemáte se zaměstnavatelem výslovně domluveno, pak nestačí doručit e-mailem. Doručit ovšem můžete poštou (doporučeně, ať máte doklad od převzetí) a nejlépe pak osobně.
Kdo může převzít výpověď
- Nadřízený (nebo přímo vedení),
- personální oddělení,
- přímo určení zaměstnanci,
Zaměstnavatel nechce výpověď převzít
Výpověď je jednostranný akt, zaměstnavatel prakticky nemůže výpověď nepřevzít. Ovšem i takové situace nastávají. Odmítnutí ovšem na situaci nic nemění, výpovědní lhůta začne následující měsíc běžet. Vhodné je proto mít pro takové odmítnutí svědky.
foto / archiv LNR
